Kytara podle modelu vídeňského kytaráře Stauffera. Stejně jako originál má tato kytara nastavitelný krk (seřiditelný dohmat pomocí klíčku). Běžně stavím dvě různé verze s menzurami 640mm či 610mm. Obě mohou mít tradiční dřevěné ladící kolíčky, kolíkovou mechaniku "Pegheds" anebo vídeňskou mechaniku s mosaznou rytou zadní destičkou.
Vídeňské kytary s dvěma či třemi basovými strunami navíc. Kopie podle modelu N. G. Riese (cca 1840).
Kopie podle vídeňského kytaráře J. G. Scherzera. Tento model představuje jakýsi pomyslný poslední článek v linii středoevropského kytarářství, postupně se pak začaly jako koncertní nástroje uplatňovat kytary podle španělského mistra Torrese. Pro tento Scherzerův model psal svoje pozdní skladby např. J. K. Mertz.
Svérázný model kytary, jehož průkopníkem byl Staufferův žák F. Schenk. Tato forma kytary má určitou výhodu z hlediska zvuku - na rozdíl od jiných kytar, je totiž krk připevněn ke korpusu oběma svými konci. Schenkův model kopírovali někteří jihoněmečtí kytaráři ještě na začátku dvacátého století. Více informací o tomto nástroji zde.
Terciové kytary jsou menší nástroje laděné o malou tercii výše než běžná kytara. V devatenáctém století byly používány hojně pro komorní hru. Pro terckytaru je například psán sólový part 3. koncertu M. Giulianiho. Menzura 560mm.
Kromě šestistrunných kytar vyvinul pařížský houslař a stavitel kytar Lacôte také sedmistrunný model, který je velice vhodný pro hudbu N. Costeho a speciální desetistrunnou kytaru tzv. "decacorde", pro kterou nám zanechal školu F. Carulli.
Panormův model s příčným žebrováním ozvučné desky, označovaný většinou štítkem "Panormo fecit anno...". Jedná se o jiný typ nástroje než jeho známější španělský model s vějířovitým žebrováním vrchní desky.
Neapol je jedním z míst, kde na konci osmnáctého století, nalézáme nejstarší šestistrunné kytary v ladění používaném dodnes. Tato kytara je inspirována nástroji z dílny rodiny Fabricatore. Podle originálu z roku 1806.
Stavbou kytar se zabývám od roku 2000, profesionálně od 2005. V oboru jsem samouk, ale velkou pomocí a inspirací mi byly konzultace s Jiřím Čepelákem. Absolvoval jsem HAMU v Praze, obor hra na kytaru (2006). Stavím kopie kytar podle nástrojů z devatenáctého století, které jsem mohl zdokumentovat v dílně při opravách, v soukromých sbírkách či muzeích. Od roku 2010 jsem členem Cechu houslařů pražských. Postavil jsem více než sto nástrojů pro kytaristy, konzervatoře a hudební akademie.
Pokud máte zájem o kytaru z mé dílny, bude mi potěšením, pokud zavoláte, napíšete nebo mě navštívíte na uvedené adrese.